Projektové vyučování využité při vzdělávání žáků se specifickými vývojovými poruchami učení

PhDr. Hana Bretfeldová, Ph.D, ZŠ prof. Zdeňka Matějčka v Mostě

Anotace: Tento příspěvek informuje o průběhu projektu SGS-2010-076 Efektivita projektové metody ve vyučování matematiky, fyziky a informatiky, který probíhal ve školním roce 2010/2011 na různých typech základních a středních škol ve výše uvedených vzdělávacích oborech. Konkrétně se věnuji vzdělávacímu oboru fyzika na Základní škole prof. Zdeňka Matějčka v Mostě, která se zabývá vzděláváním žáků se specifickými poruchami učení a chování.

Klíčová slova: projektové vyučování, žáci se specifickými vývojovými poruchami učení, sebepojetí, sebehodnocení, ŠVP ZV – školní vzdělávací programy základního vzdělávání, testy, klíčové kompetence

Základní škola profesora Zdeňka Matějka, která už dvacátým rokem funguje v Mostě, je už od svého založení určena žákům se specifickými vývojovými poruchami učení a chování a žákům s kombinovaným postižením. V současné době se zde vzdělávají mimo jiné také žáci s tělesným, zrakovým, sluchovým handicapem a autismem. Předpokladem vzdělávání v této škole je doporučení pedagogicko-psychologické poradny nebo speciálně pedagogického centra. Školní vzdělávací program základního vzdělávání, který byl vytvořen s ohledem na specifika vzdělávání těchto žáků, se nazývá „Škola jako rodina“ a klade důraz na velmi těsnou spolupráci školy, rodiny a žáků samotných. V informačních knížkách, které jsou určeny k zaznamenávání domácích úkolů a jiných sdělení, pravidelné četby žáků a hodnocení učitelem, je oddíl, který se věnuje sebehodnocení žáků v jednotlivých hodinách a měsíčnímu sebehodnocení, na kterém spolupracují také rodiče. V souladu se ŠVP ZV probíhají na škole dlouhodobé i krátkodobé projekty, škola byla několikrát spolupořadatelem konferencí České společnosti Dyslexie.

Ve školním roce 2010/2011 se naše škola mimo jiné zapojila do projektu SGS-2010-076 garantovaného Fakultou pedagogickou Západočeské univerzity v Plzni. Cílem tohoto projektu bylo ověřit, jaké výsledky přináší projektová výuka ve zcela jiných sociokulturních podmínkách, než ve kterých historicky vznikala a experimentálně ověřit přínos projektové metody v uvedených vzdělávacích oborech k rozvoji žákovských kompetencí. V projektu byla zapojena oddělení matematiky a fyziky katedry matematiky, fyziky a technické výchovy, katedra výpočetní a didaktické techniky a katedra psychologie. Složení řešitelského týmu umožňovalo sledovat různé skupiny žáků (1. stupeň, 2. stupeň ZŠ a nižší ročníky víceletých gymnázií, žáci se speciálními vzdělávacími potřebami, střední škola) ve více předmětech (matematika, fyzika, informatika). V průběhu pedagogického experimentu, který probíhal celý školní rok, byly sledovány efekty v oblasti poznatkové, motivační, sociální, včetně možnosti využití projektové metody jako nástroje ovlivňování pozitivního klimatu třídy.

V úvodní části projektu jsme společně s vedením školy vybrali experimentální a srovnávací skupiny (paralelní třídy jednotlivých ročníků) a organizačně zajistili podmínky pro realizaci experimentu. Projekt probíhal s písemným souhlasem rodičů. U žáků byla testy zjišťována jejich tvořivost, aktivita, činorodost, celková psychická pohoda, impulzivnost, rozladěnost, psychická deprese, pocit vyčerpání, úzkost, prožívání obav a sklíčenost až rezignace. Žáci hodnotili své obecné schopnosti, schopnosti v jednotlivých předmětech a sebedůvěru. Tyto psychologické testy navrhla Mgr. Vladimíra Lovasová Ph.D., byly shodné pro žáky všech typů škol, zapojených v projektu.

Ve vstupním didaktickém testu prokazovali žáci své stávající znalosti, které souvisely se zvoleným tématem projektu. Na konci období, během něhož procházela experimentální skupina projektovou výukou, jsem zadala stejný didaktický test. Tento test respektoval potřeby žáků se SPUCH (dostatečná velikost písma, přehledné rozčlenění textu, doplňování vět, volba správného řešení z několika možností apod.), čímž se odlišoval od standardizovaných testů. To platilo pro obě skupiny. Jako vyučující fyziky všech skupin jsem stanovila bodové hodnocení, které odpovídalo jednotlivým známkám (didaktický test na konci sledovaného období byl využit pro klasifikaci). Tento způsob hodnocení je pro žáky obvyklý, transparentní, žáci jsou na něj zvyklí a dokážou si sami stanovit počet bodů pro daný stupeň klasifikace.

Na začátku a na konci sledovaného období psaly obě skupiny standardizované testy zaměřené na tvořivost, aktivitu, činorodost, celkovou psychickou pohodu a po skončení projektového vyučování žáci hodnotili své schopnosti konkrétně ve vztahu k předmětu fyzika a prožívání posledních vyučovacích hodin. Žáci experimentální skupiny navíc vyplňovali formulář, ve kterém hodnotili kompetence získané během projektového vyučování. Vyhodnocování získaných poznatků bylo v rámci pracovních schůzek řešitelů projektu SGS–2010–076 průběžně konzultováno a sjednoceno.

Žáci ZŠ v Mostě velmi pozitivně ocenili používání přezdívek místo jmen. Obě skupiny jsem vyučovala sama, protože jsem v současné době jedinou vyučující fyziky na škole, zadávala jsem i hodnotila všechny testy. Vzhledem k tomu, že některé děti dlouhodobě chyběly při vstupním testu (např. z důvodu hospitalizace v nemocnici, lázeňského pobytu, pobytu ve středisku výchovné péče, v dětské psychiatrické léčebně, ozdravného pobytu) a nemohly ho vypracovat dodatečně, protože se do projektu zapojily až v jeho průběhu, počet respondentů nesouhlasí s počtem všech žáků školy na vyšším stupni (celkem 102 žáků). I tak je počet žáků se specifickými vývojovými poruchami učení vysoký a shromáždění takového počtu diagnostikovaných respondentů by na běžných základních školách bylo minimálně organizačně velmi náročné. Také by nebyla zajištěna jednotnost zadávání všech testů a stejné vysvětlování pojmů, jak tomu bylo v tomto případě, kdy všechny testy zadávala jedna osoba.

V experimentální a srovnávací skupině probíhala výuka odlišným způsobem. Do výuky v experimentální skupině byly navíc začleněny projekty, ostatní metody byly identické. Pracovní skupiny jsme sestavili vyváženě, aby měly všechny stejnou šanci na úspěch. Přesné složení skupin jsem konzultovala přímo se žáky, a třídními učitelkami, vzniklo po vzájemné dohodě. To se osvědčilo, protože během práce nenastaly žádné konflikty ve skupinách a žáci se mohli soustředit na práci na projektu.

V různých ročnících byla doba trvání projektu různě dlouhá v závislosti na zvoleném tématu a hodinové dotaci (minimálně v rozsahu 11 vyučovacích hodin).

Při vyplňování testů SUPSO, ve kterých měli žáci zaznamenávat obvyklý způsob prožívání (na začátku projektu ve všech předmětech, na konci zejména v hodinách fyziky během projektového vyučování) – tj. zda se cítí soustavně, často, zpravidla, občas nebo vůbec – v oblasti celkové psychické pohody (spokojený, svěží, dobře naladěný, klidný), v oblasti aktivnosti a činorodosti (energický, činorodý, temperamentní, průbojný), v oblasti impulzivnosti a odreagování se (náladový, výbušný, těžko se ovládám, vzteklý), v oblasti psychického nepokoje a rozladěnosti (rozmrzelý, nespokojený, netrpělivý, neklidný), v oblasti psychické deprese a pocitů prožívání (otrávený, pesimistický, zmořený, vyčerpaný), v oblasti úzkosti a obav (napjatý, nejistý, úzkostně naladěný, prožívání obav), v oblasti sklíčenosti a rezignace (smutný, nešťastný, přecitlivělý, osamělý). Právě při zadávání těchto testů, které byly stejné pro všechny sledované skupiny všech věkových kategorií, se velmi projevily jednotlivé specifické poruchy učení. Žáci zaškrtávali jednotlivá políčka stupně prožívání, a i když jsem respektovala tempo nejpomalejšího žáka a doporučovala využití pomůcky, která by vedla linii dané řádky (pravítko, list papíru), stávalo se, že někteří jednotlivci se „ztratili“ v množství políček a některé řádky nevyplnili nebo je vyplnili dvakrát. Pokud dotazník doplňovali dodatečně, mohla být momentální hladina prožívání jiná a to se promítlo i do celkového hodnocení. Také bylo potřeba žákům opakovaně vysvětlovat význam některých slov. I když byly při zadávání všech dotazníků používány stejné příklady, všichni žáci nedokázali postihnout nuance mezi jednotlivými výrazy a hladinami prožívání. V hodnocení se promítla i momentální nálada a úspěšnost žáka, mnozí se nedokázali odpoutat od ostatních předmětů a oddělit konkrétně fyziku od svého pocitu momentálního fungování ve škole vůbec. Po shromáždění všech podkladů jsem podle instrukcí Mgr. V. Lovasové, PhD. bodově ohodnotila všechny odpovědi a určila posun v jednotlivých oblastech – tedy vlastně rozdíl emocionality. Po vyhodnocení se ukázalo, že zlepšené prožívání pociťovalo nejvíce žáků v oblasti psychického nepokoje a rozladěnosti a v oblasti úzkosti a obav.

Žáci byli během celého projektu vedeni k tomu, aby si dovedli v rámci skupiny i třídy říct, co se jim povedlo a ocenit sebe i spolužáky, se kterými spolupracovali.

Zejména v nižších ročnících (6. a 7.) došlo k lepšímu poznání spolužáků a jejich možností v rámci třídy. Tato změna souvisí s tím, že skupiny pracovaly po dobu projektu ve stejném složení, a s pokračujícím projektem získávali žáci větší jistotu ve svých rolích a mohli se více soustředit na samotnou práci. Během projektu jsme pravidelně zaznamenávali do informačních knížek sebehodnocení žáků a diskutovali o něm. Hodnocení samotných žáků byla většinou kladná.

Další test, který žáci vyplňovali na začátku a na konci projektového vyučování mapoval hodnocení vlastních schopností žáků v oblastech intelektové schopnosti, bystrosti, pohotovosti, schopnosti pro předmět a svojí úspěšnost v předmětu, důvěru ve vlastní schopnosti a postavení mezi ostatními žáky. Tento test byl na vyplňování jednodušší, žáci zakroužkovávali ANO nebo NE (celkem 24 otázek), doplňovali konkrétní učivo a jeho zvládnutí. Někteří žáci tento test vyplňovali překotně, nečekali na pomalejší spolužáky, a tak se občas stávalo, že zcela nerespektovali zadání. Při vyhodnocování testu byla každá odpověď bodově ohodnocena ve vstupním a výstupním testu a opět byla vyhodnocena změna sebehodnocení žáka v jednotlivých oblastech. Žáci si často uvědomují, že na prověrky potřebují více času, je pro ně únavné, když musí nad úkolem moc myslet, dělá jim potíže vyjádřit se tak, jak by chtěli, někteří pociťují, že jejich nadání v dané oblasti (fyzika) je docela slabé – toto vyjádření se objevuje více ve vyšších ročnících a zřejmě souvisí se zvyšujícími se nároky na logické myšlení, vidění souvislostí a početní dovednosti. Většina žáků také uvádí, že je zkoušení hrozně znervózňuje a učení jim připadá dost těžké a jsou rádi, když jim někdo pomůže. Na druhé straně každý žák v oblasti fyziky našel oblast, kterou se naučil lehce, a nedělala mu potíže. Potěšující je, že většina žáků na otázku „ze školy mívám strach, nejraději bych tam nechodil“ odpovídá ne.

Další oblast, kterou hodnotili žáci experimentální skupiny, se týkala rozvoje jednotlivých kompetencí během projektového vyučování. V prvním dotazníku označovali odpověď, která podle jejich názoru nejvíce odpovídala práci jejich skupiny během projektového vyučování (bylo zajímavé, že členové jedné pracovní skupiny se často svými odpověďmi lišili), každé odpovědi bylo přiřazeno bodové ohodnocení.

Celkové hodnocení kompetencí

V tomto grafu je souhrnně uvedeno, jak žáci vnímají rozvíjení jednotlivých kompetencí.

V prvním sloupci je vyznačen počet žáků, u kterých se podle výsledků testů daná kompetence vůbec nerozvíjela (u kompetence k učení, kompetence k řešení problémů a sociální kompetence se žádný takový žák nenašel).

Ve druhém sloupci je vyznačen počet žáků, u kterých se daná kompetence rozvíjela mírně (nejvíce žáků v testu vyznačilo mírný posun u kompetence komunikační).

Ve třetím sloupci je vyznačen počet žáků, u kterých se daná kompetence rozvíjela průměrně (tento posun vnímali žáci nejvíce u kompetence pracovní a kompetence k řešení problémů)

Ve čtvrtém sloupci je vyznačen počet žáků, u kterých se podle výsledků testů daná kompetence rozvíjela výrazně (zde vynikají kompetence k učení a kompetence sociální).

Kromě dotazníku, kde si žáci vybírali odpovědi z nabízených možností, odpovídali na několik dalších otázek formou otevřených odpovědí. Většina žáků uváděla, že se jim na projektovém vyučování líbilo všechno a konkrétnější odpovědi doplňovali až na výzvu vyučující.

Žáci uvádějí, že se během projektové výuky naučili:

spolupracovat, nechat mluvit jiné, nepospíchat, věřit si, hledání v tabulkách, měření času, převody jednotek, vyrobit pomůcky, používat pomůcky, měřit teplotu, měřit čas, rýsovat, vyhledávat hodnoty, pracovat s kolektivem, mít trpělivost, přestat se stydět, být klidný, trpělivý, prezentovat práci, naučit se text, alespoň na pět minut mlčet při práci, „ústupu“ jiným lidem, respektování pravdy jiných, jak si ulehčit práci, zacházení s lupou a mikroskopem, domlouvat se, pracovat v jiné skupině než obvykle, rozdělení práce, rychlé zpracování, komunikaci, vyjadřovat se, stát si za svým názorem, hledání v textu, úpravu v textu, vyhledávání informací, měřit, víc se soustředit na práci, pracovat rychleji, poslouchat skupinu, poskytovat informace, řídit práci, rozdělovat úkoly, zvládat čas, psát upraveně, respektovat a poslouchat skupinu.

Žáci uvádějí, že se jim na tomto typu vyučování líbilo:

že všichni spolupracovali, navzájem jsme si pomáhali, pracovali jsme v různých odborných učebnách, že se člověk nemusel učit vzorečky, spoléhání na každého člena skupiny, „když za mě ostatní dělali“, zvládli jsme více a dosahovali lepších výsledků, máme šanci všichni uspět, není to práce na 10 minut, jsme týmoví, snažili jsme se sami a práci dodělali, používali jsme PC, ve skupinách se toho stihlo více, všichni jsme si radili, bavila mě moje skupina, všechno – vyhledávání, zapisování, přemýšlení, mohli jsme si radit, mohli jsme si volit skupinu, nebyl jsem na práci sám, kamarádi, učení menších dětí, předváděli jsme se menším dětem, skamarádili jsme se, hodina byla volnější, neučili jsme se, všechno bylo suprové, lepší než počítat, bylo to zábavné.

Žáci uvádějí, že se jim na tomto vyučování nelíbilo:

že to bylo moc krátké, že byl spolužák ve skupině líný, že jsem nesestavoval skupinu (zřejmě v době přípravy projektu chyběl, proto mu byla skupina určena spolužáky), spolužák odvedl všechnu svoji práci špatně, museli jsme přemýšlet, spolužák nechtěl nic dělat, jeden spolužák ve skupině opovrhoval pomocí.

Většinou žáci odpovídali, že není nic, co by se jim nelíbilo, konkrétních odpovědí dokázali najít mnohem méně, než v předchozím případě.

Jak již jsem uvedla výše, cílem tohoto projektu bylo popsat, jaké výsledky přináší projektová výuka v hodinách fyziky, byly sledovány u žáků se specifickými vývojovými poruchami učení efekty v oblasti motivační, poznatkové a sociální a možnost využití projektové metody jako nástroje pozitivního ovlivňování klimatu třídy. Potvrdilo se, že tato metoda plní nejen vzdělávací, ale i výchovné cíle a podněcuje u jednotlivců rozvoj konkrétních kompetencí. Tyto poznatky vyplývají i ze samotného hodnocení žáků experimentálních skupin na konci projektu. Projekt se zabýval několika sledovanými hledisky, proto žáci vyplňovali na začátku a na konci projektu několik různých dotazníků. Tato činnost byla časově velmi náročná, zvláště u žáků nižších ročníků jsem musela rozvrhnout vyplňování dotazníků do více hodin, protože se zde projevovala u většiny žáků špatná orientace na ploše, deficit v oblasti zrakové diferenciace, problémy s pravolevou orientací, snížená schopnost dlouhodobého soustředěného výkonu, ulpívání na detailech a současně snaha dostihnout ve vyplňování rychlejší spolužáky. Pozitivní stránkou této administrativní činnosti je určitě fakt, že žáci se tímto způsobem připravují na systém testování, který musí absolvovat na všech typech škol i při svém dalším vzdělávání. V současné době instituce, které se testováním zabývají, u žáků druhého stupně zohledňují poruchy učení pouze zvýšenou časovou dotací, ale neupravují členění textu, jeho rozsah, ani typ písma a grafické zpracování testů.

Prokázalo se, že projektové vyučování je metoda, která je vhodná pro žáky se specifickými poruchami učení při výuce určitých oborů fyziky. Aby byla efektivita tohoto způsobu vyučování co největší, je třeba pečlivě a promyšleně volit témata, která jsou tímto způsobem zpracovávána a věnovat jim dostatek času, aby žáci mohli pracovat samostatně a měli dobrý pocit za společné práce. Výsledek nezávisel pouze na stupni diagnostikované poruchy učení, ale také na přístupu jednotlivých žáků a celé pracovní skupiny. Bylo zajímavé sledovat, nakolik byla rozdílná atmosféra v experimentální a srovnávací skupině daného ročníku, významným způsobem se projevovala i vyšší organizační a technická vyspělost a samostatnost starších žáků při plnění zadaných úkolů.

Zážitková pedagogika

Využití prvků zážitkové pedagogiky na ZŠ prof. Zdeňka Matějčka v Mostě

Mgr. Jana Tykalová

Žijeme v době, která se vyznačuje poklesem významu ostentativní spotřeby ve prospěch spotřeby orientované na zážitky. Dnes vás kolega z práce nepozve domů, aby vám ukázal pěkně vybavený byt, ale velmi rád se pochlubí víkendem v Alpách, který absolvoval. Zážitky jako originální dárky už nabízí řada firem a přívlastky znějí dost lákavě – netradiční, originální, adrenalinové, jedinečné, romantické, maximální, relaxační atd. Vyhledávat na internetu je lze podle ceny, typu, lokality… Rozmanitost je totiž požadavek doby
a dostupnost zážitků je omezena pouze finančními prostředky. Televize na nás útočí nejen tím, že odráží obraz hédonistického životního stylu, který klade důraz na emocionalitu, ale také tím, že zprostředkovává zážitkové aktivity jiných lidí, například v pořadech Klíče od pevnosti Boyard, Stopa k Xapatanu, Faktor strachu, Kdo přežije, Wipeout…

To vše, ačkoliv se týká zážitků, vede k pasivnímu způsobu života a je v přímém rozporu s pedagogikou zážitku. Pokud je vám zážitek naservírovaný agenturou, vaše účast je na něm o dost často pasivnější a současně také pohodlnější, než kdybyste se o něj měli postarat sami. Dost často není potřeba žádné specifické dovednosti nebo fyzické přípravy. Každý si jistě umí představit, jaký je mezigenerační posun v trávení volného času dětí
a mládeže směrem k pasivitě (vysedávání u televize a počítače). Přitom všichni víme, jak je důležitý pohyb pro naše zdraví - nejlépe pohyb ve volné přírodě.

Pokud pedagog dětem nabízí nějakou zážitkovou činnost a ptá se, zda ji znají, častokrát se mu dostane kladné odpovědi „Ano, to jsem viděl v televizi“.

Kudy tedy vede cesta k nápravě? Jak „léčit zážitkem“?

Nemalé možnosti nám poskytuje pedagogika zážitku, která vychází z různých filozofických koncepcí, pedagogických směrů a také psychologických a sociologických teorií. Za nejdůležitější je považován vliv německého reformního pedagoga Kurta Hahna (1886-1974), zakladatele Outward Bound. Kurt Hahn není tvůrcem pojmu zážitková pedagogika, je však tím, kdo rozvinul myšlenkový koncept, který nazval „léčení zážitkem“. Tato zážitková terapie vychází z kritiky společnosti zhruba před 100 lety. Nemoc společnosti má podle Hahna tyto znaky:

Nedostatek účasti a soucitu (kvůli spěchu a duchovní smrti)
Nedostatek snahy pomoci bližnímu a přírodě
Nedostatek svědomitosti a péče, v jeho důsledku ochabnutí fantazie a smyslu pro detail
Úpadek tělesné zdatnosti vlivem rozhlasu a dopravních prostředků
Pouhé pozorování – „nemoc diváctví“ tj. prožívání bez vlastní účasti, které vede ke ztrátě iniciativy a podnikavosti

Lze konstatovat, že se vše za posledních 100 let ještě podstatně zhoršilo.

Kurt Hahn předkládá následující možnosti zážitkové terapie:

Službu bližnímu a záchranné akce (pro všechny slabší, staré, postižené, nemocné)
Tělesnou přípravu
Expedice
Projekty

Mnohé další inspirační zdroje a podněty lze nalézt zejména v reformních (alternativních) pedagogických směrech.

Výchova ve volném čase a pro volný čas – pedagogika volného času je disciplínou, která jde napříč zážitkovou pedagogikou. Pedagogika volného času se totiž obsahově zabývá veškerou výchovou mimo vyučování, např. v družinách, školních klubech, domovech mládeže a také v ústavních zařízeních. Prvky zážitkové pedagogiky se uplatňují i ve školním vyučování, zejména při školních projektech.

Zážitková pedagogika je založena na vyšší schopnosti lidské paměti vstřebávat informace, jejichž vnímání je provázeno intenzivním prožitkem. Základem je vytvoření situace, při níž se předpokládá intenzivní emoce a následuje zpětná vazba – terapeutická práce s těmito prožitky. Zážitek je tedy prostředkem, nikoliv cílem zážitkové pedagogiky. Zážitková pedagogika se snaží o komplexní rozvoj osobnosti.

Spektrum zážitkově pedagogických aktivit je velmi široké. Podle Jiráska (2004) lze říci, že v procesu výchovy zážitkem jde o navozování, rozbor a reflexi prožitkových událostí za účelem získání zkušenosti, kterou lze přenést do dalšího běžného života.

Pedagogika zážitku je disciplína, která není pevně teoreticky ukotvena, ale o to rychleji se rozvíjí v praxi. Vymezení forem metod a prostředků je proto obtížné vzhledem k velkému množství historických inspiračních zdrojů i současných podnětů, např. z teambuildingu. Nejvýznamnější nabídku na poli zážitkové pedagogiky poskytuje hnutí Outward Bound, které již 70 let nabízí koncepci pobytů ve volné přírodě. Prázdninová škola Lipnice je členem Outward Bound International a snaží se být respektovaným metodickým centrem zážitkové pedagogiky.

Koncepce pedagogiky zážitku je často spojována s pojmy, jako je výchova dobrodružstvím a výzvou. Pro tyto akce platí procesuální principy, např. ohled na nejslabšího člena skupiny, automatické skupinové řízení, mnohotvárnost, úplnost a vzájemné působení akce – reflexe. Při těchto outdoorových aktivitách bývají využívány různé druhy sportu v přírodě (turistika, vysokohorská turistika, základy vodáckých technik, triatlon, orientační běh, horské kolo, běh na lyžích, lanové aktivity atd.), hry v přírodě, učení pro přírodu (ekologická, environmentální výchova) a přírodou (lesní moudro).

Pro zážitkovou pedagogiku neplatí omezení pouze na outdoorové aktivity. Zážitky totiž mohou být také uměleckého charakteru. Jako prostředek zde slouží zejména kreativní
a dramatické dílny. Nejvíce jde o aktivní podílení se na tvorbě zážitku. Dobrodružství může být prožíváno velmi subjektivně. Pro sportovce či lesního samotáře může být dobrodružstvím vystoupit na veřejnosti, např. hrát divadlo. Zážitkové aktivity by měly vést k lepšímu sebepoznání a k dokonalejší týmové spolupráci.

Na ZŠ prof. Zdeňka Matějčka v Mostě se dlouhodobě prováděla projektová výuka
a nárazově zážitkové akce v podobě jednodenního výletu či pobytu v přírodě. Zájmové kroužky jsou nejčastěji provozovány v budově, více se do nich zapojují žáci prvního stupně ZŠ. Děti z druhého stupně velmi touží po dobrodružství, proto jsou pro ně větším lákadlem volnočasové aktivity mimo školu. Jejich ideální představu by splňoval noční pobyt ve zřícenině hradu či akční bojová hra. Při vhodné motivaci ovšem mají velký zájem i o „méně dobrodružné“ akce.

Ve školním roce 2008/2009 se uskutečnil vodácký kurz na Kamencovém jezeře
a následné splutí Ohře v úseku Karlovy Vary – Hubertus. Tato akce se žákům líbila natolik, že se stala podnětem pro fungování turistického kroužku, který od samého začátku využíval prvky zážitkové pedagogiky. Turistický kroužek následně probíhal během celého školního roku. Obě vedoucí měly nemalou zkušenost s pořádáním akcí podobného charakteru. Školní psycholožka Mgr. Lenka Suchardová se v té době účastnila komplexního výcviku prevence, proto často zařazovala psychosociální hry.

Mgr. Jana Tykalová se věnuje projektové výuce, výchově ke vztahu ke kulturně historickému dědictví a aktivně provozuje kanoistiku na divoké vodě. Externě nám pomáhala praktikantka Lenka Vadlejchová, která je v současnosti již naší pracovnicí a ve škole působí jako pedagogický asistent. V letošním školním roce Mgr. Lenku Suchardovou nahradila Mgr. Zdeňka Kratochvílová.

Své předchozí zkušenosti jsme využili při plánování zážitkových akcí. Vždy jsme byli omezeni finančními prostředky dětí a také tím, že mnohé z nich nemají žádnou předchozí sportovní ani cestovatelskou zkušenost. Velkým problémem je i jejich zdravotní, smyslový, či pohybový handicap. Kvůli němu nebývají děti zařazovány do sportovních oddílů a klubů, pokud nejde o specializovaný klub pro tělesně postižené sportovce. Rodič ze strachu, že jeho dítě nebude kvůli zdravotnímu stavu přijato do mimoškolních pobytů pořádaných volnočasovými městskými institucemi, skutečný zdravotní stav dítěte tají, což je velmi alarmující zjištění. Při konání našich akcí proto zodpovědně zvažujeme bezpečnostní rizika. Před samotným výjezdem s dětmi mapujeme a navštěvujeme vybranou lokalitu sami. Nevybíráme jako zážitkovou aktivitu sport, který někdo z vedoucích akce sám aktivně neprovozuje. Posílený dozor je také jedna z bezpečnostních zásad. Nezařazujeme takové aktivity, při kterých by děti byly samy, například individuální orientační běh. Připravujeme

alternativní program pro případ špatného počasí, narušení časového harmonogramu atd. Při výběru lokality hraje roli také zdravotní omezení účastníků výjezdu (astma, diabetes, epilepsie), proto bereme v úvahu dojezdovou vzdálenost do zdravotnického zařízení, je samozřejmostí mít s sebou jeden zabezpečující osobní automobil. Úvaha o složení posádek na raftech a kanoích byla téměř týdenním procesem, protože plavby se zúčastnilo 40 vodáků. Mnozí z nich byli rodiče a vyučující.

Z důvodů bezpečnostních i finančních jsou volnočasové akce jednodenní a konají se převážně o víkendu. Nabízíme dětem prožití činnosti, kterou ještě neznají z rodiny a rády by si ji vyzkoušely. Zabývali jsme se pěší, vodní a lyžařskou turistikou. Navštívili jsme zajímavé přírodní lokality a kulturní památky. Protože chceme, aby děti měly vztah ke svému regionu, vyjíždíme do nepříliš vzdáleného okolí. Zkušenosti a poznatky získané na těchto akcích se snažíme využívat při školní výuce.

Ve fázi přípravy na akci se snažíme o mnohotvárnost a bohatost programu. Víme, kteří žáci se akce zúčastní a jaké jsou jejich možnosti. Podle nich sestavujeme konečný program. Například Putování za rytířem na Rýzmburk byla akce, která spojovala hru na dětském lanovém hřišti s pěší turistikou, cestu po naučné stezce s výkladem lesníka
a návštěvou přírodního útvaru Salesianova výšina, v neposlední řadě prohlídku jeskyně - zimoviště netopýrů. V cíli cesty nás čekal rytíř v plné zbroji. Tento zážitek byl doplněn krátkým výkladem o historii hradu a pověstí O rytíři Borešovi z Rýzmburku. Při reflexi
a hodnocení akce Putování za rytířem, které proběhlo již ve školním prostředí, děti sledovaly a komentovaly své reakce na videu a hodnotily i celý výlet.

S organizací akcí nám pomáhají i bývalí žáci naší školy, kteří se stejné či obdobné akce zúčastnili dříve. Velmi se nám osvědčila spolupráce s rodiči. Přítomnost rodičů využíváme hlavně při akcích, kde je větší počet účastníků. Rodiče své děti na základě vlastní zkušenosti se zážitkovým kroužkem podporují v zájmových činnostech obecně. Některé aktivity, se kterými se děti seznámily v rámci zážitkové pedagogiky, pak mohou vykonávat ve volném čase i s rodiči. Rodiče také přicházejí s návrhy na konání dalších akcí.

Do realizace zážitkových akcí zapojujeme i další členky pedagogického sboru, příležitostně i jejich děti a další členy jejich rodin.

Prvky zážitkové pedagogiky hojně využíváme i při školní a mimoškolní projektové výuce. V minulých letech jsme prvky zážitkové pedagogiky využili v dlouhodobých celoškolních projektech „Poznávejme Mostecko“ a „Skřítkové a démoni Krušných hor“. Část projektu „Poznávejme Mostecko“ nazvaná „Duch Jezeří“ přinesla dětem inspiraci uměleckým zážitkem k jejich vlastní umělecké tvorbě. Bližší informace a metodiku k tomuto projektu lze nalézt ve sborníku konference Muzeum a škola – acta musealia suplementa 2011 (Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně).

Prvky zážitkové pedagogiky byly obsaženy i v proměně našich žáků ve skřítky
a démony Krušných hor. Chlapci a dívky se inspirovali nadpřirozenými bytostmi, o nichž se dočetli například v tradičních pověstech zakladatele krušnohorské démonologie Christiana Lehmanna (1611-1688). Do výroby kostýmů se kromě dětí a jejich učitelek zapojili i rodiče. Jejich tvořivost a kreativitu zachytily snímky žáků převlečených za skřítky a démony nafocené do kalendáře pro rok 2011. Žáci jednotlivých tříd také průběžně tvořili výtvarná díla s nadpřirozenými bytostmi doplněná o charakteristiku vybrané postavy. Své práce představili na výstavě Pohádkové Vánoce v Euroregionu Krušnohoří. Strašidla při této příležitosti „znovu ožila“. Programem provázel Rýbercoul, který si postupně zval nadpřirozené bytosti
a seznamoval s nimi přítomné diváky. Bytosti recitovaly, zpívaly, tančily i hrály divadlo. Představila se například Marzebilla, domácí skřítkové, čarodějnice Vela, krásný muž, Ohnivec, vodní víla, vodník, permoníci, hejkal Hejma či čert z Resslu. Vyvrcholením programu se stal křest již zmíněného nástěnného kalendáře.

V současné době žáci a učitelé naší školy ve spolupráci s Oblastním muzeem v Chomutově hledají tradice a objevují svět Krušných hor. Společná historie území Euroregionu Krušnohoří začala hornictvím. Obce na české i saské straně Krušných hor prodělávaly z hospodářského i kulturního hlediska po celá staletí obdobný vývoj. Ten však byl vysídlením, znovuosídlením a zprůmyslověním Krušnohoří několikrát přerušen. Proto tyto tradice hledáme mimo jiné i u našich dědečků a babiček pomocí dotazníkového šetření a také se prakticky seznamujeme s hornictvím, hračkářstvím, krajkářstvím a hudbou. Projektový den, koncipovaný jako vandr Krušnohořím, byl značně zážitkově pojatou akcí. Děti se nejen seznamovaly s tradičními krušnohorskými řemesly a obory, ale také prokazovaly své znalosti a dovednosti. Jejich úspěchy z jednotlivých stanovišť byly zaznamenávány do vandrovního listu. Dalším výstupem tohoto projektu je výroba dřevěných hraček, prezentovaná na výstavě. Avšak hlavním cílem zůstává tvorba ucelených muzejních a školních programů (pracovní listy nejen k expozici, ale i pro práci ve škole, tvůrčí dílny), které budou nadále používat muzea a školy v podkrušnohorské oblasti. Celé toto úsilí by měl zastřešit příběh hornického werku, sbírkového předmětu z Oblastního muzea v Chomutově.

Závěrečné shrnutí

Článek předkládá nástin konkrétních možností využití prvků zážitkové pedagogiky
u dětí se speciálními vzdělávacími potřebami. Zaměřuje se na organizaci „nízkorozpočtových výletů“ s důrazem na bezpečnost dětí. Pojednává o zážitkovém obsahu celoškolních projektů, které byly na ZŠ profesora Zdeňka Matějčka v Mostě realizovány. Účelem článku není vymezení pojmu zážitková pedagogika a její odlišení od příbuzných oborů, ale tyto pojmy jsou uvedeny pro pochopení souvislostí s naší konkrétní činností v současné době. Zážitek je tedy prostředkem našeho úsilí o všestranný rozvoj dětí ve směrech, kde bychom pravděpodobně jinými prostředky neuspěli.

Individuální logopegická péče

V posledních letech přibývá dětí, které mají problémy s výslovností a trpí některou z řečových poruch. V naší škole proto působí logopedičtí asistenti, kteří s dětmi pracují na základě doporučení klinického logopeda.

Pomocí vhodné motivace rozvíjí motoriku mluvidel, fonematický sluch, slovní zásobu, zrakové a sluchové vnímání, provádí dechová cvičení a reedukaci hlásek při dyslálii. Ve škole máme logopedickou pracovnu se spoustou logopedických pomůcek a her, které napomáhají vytvořit hodinu zábavnou formou.

Většina dětí se tak na logopedii těší. K jejich nejoblíbenějším hrám patří logopedické pexeso a logopedické stolní hry.

Reedukace obtíží žáků

V naší škole se vzdělávají žáci s poruchami učení, poruchami chování, autismem, ale i se zrakovým, sluchovým a tělesným postižením. Největší procento dětí tvoří žáci s poruchami učení.

Poruchy učení se projevují nejen při osvojování čtení, psaní a počítání, ale jsou doprovázeny řadou dalších obtíží, např. poruchou soustředění, pravolevé orientace, prostorové orientace, sluchového vnímání, zrakového vnímání, reprodukce rytmu, porozumění řeči, vyjadřování a výslovnosti, jemné a hrubé motoriky.

„Nápravy“ slouží k reedukaci těchto obtíží. Nápravná cvičení jsou zaměřena na:

- nácvik naslouchání, cvičení sluchové paměti, sluchové diferenciace, sluchové syntézy a analýzy

- vnímání a reprodukci rytmu

- rozvoj zrakové diferenciace, zrakové syntézy a analýzy, zrakové paměti, rozlišování figury a pozadí, rozlišování reverzních figur, cvičení očních pohybů

- nácvik pravolevé a prostorové orientace

- rozlišování krátkých a dlouhých samohlásek, rozlišování měkkých a tvrdých slabik, rozlišování sykavek

- rozvoj slovní zásoby

- logopedickou péči

- rozvoj grafomotoriky

- rozvoj matematické představivost atd.

Každý žák má svůj plán náprav. Náplň reedukační lekce pro konkrétní dítě vychází ze zprávy z vyšetření v PPP nebo SPC a ze sdělení učitele pro daný předmět. Důležitá je systematická a dlouhodobější náprava.

Škola poskytuje tuto možnost vzdělávání i žákům jiných škol na nižším i vyšším stupni. Lekcí se zúčastňují jejioch rodiče, aby viděli, jak s dítětem pracovat doma.

Rodiče učí

Mgr. Soňa Müllerová

Na prvních třídních schůzkách ve druhé třídě, jsem se rodičům zmínila o mém projektu, který se úzce týkal jich samotných. Požádala jsem je, zda by si nechtěli vyzkoušet pozici učitele a odučit hodinu, kterou si sami vyberou. Velmi mile mne překvapili a šli do toho se mnou úplně všichni. Hodiny byly úžasné a rodiče to velmi bavilo, projekt „ Rodiče učí“ se promítnul i do dalšího ročníku. Jaký byl výsledek? První hodinu anglického jazyka odučila pí Nováková.

V této hodině se žáci učili základům anglického jazyka, začalose vzájemným seznamováním představováním se. Následovala hra s čísly, která děti velmi bavila a čísla si v anglickém jazyce pamatují. Na závěr se naučili anglickou píseň. Hodinu anglického jazyka maminka učila vícekrát a pokaždé s velkým úspěchem.

Další hodinou byla hodina matematiky s p. Novákem. Tatínek se před hodinou velice bál, protože nevěděl, co ho čeká J. Připravil pro děti hodinu nakupování s použitím platných peněz. Veškeré pomůcky si donesl sám. Dětem nejprve rozdal peníze, které mohly utrácet v provizorním obchůdku. Žáci se zde seznámili s psaním číslic, procvičili rozklad čísel a sčítání, odčítání s přechodem i bez přechodu přes 10. Nejdříve si procvičili počty formou pětiminutovky, poté byli rozděleni do skupin, kde jim byly rozdány peníze a následoval samotný nákup i s počítáním útraty.

Žáci si vyzkoušeli i hodinu výtvarné výchovy s pí. Maříkovou. Maminka si pro ně připravila krásné, veselé rámečky, do kterých měli malovat obrázek dle své fantazie. Nejdříve byli motivovaní pohádkovým příběhem, poté jim byl vysvětlen pracovní postup při malování a rámování a následovala samotná práce děti. Výsledek byl úžasný. Ve třídě nebyl žák, kterému by se práce nezdařila.

Pod vedením pí Malé, matky handicapovaného spolužáka dětí, proběhla hodina českého jazyka. V hodině si žáci zopakovali a upevnili probrané učivo. Hrály se různé hry na vytáření slov, vět, která skupina dříve složí zadané slovo z písmen apod.

S pí. Štefancovou si v rámci hodiny pracovní výchovy vyrobili žáci nádherné pestrobarevné draky. Práce jim šla pěkně od ruky i díky úžasné motivaci na téma „Podzim a jeho barvy“.

Poznámka učitele:

U nás ve třídě proběhlo učení rodičů vícekrát. Rodiče byli úžasní. Mile mne překvapili a práce s nimi byla naprosto fantastická a velmi mne bavila. Úžasný byl přístup p. Nováka, v den jeho první odučené hodiny mi volal, že je velmi nervózní a přiznal, že kvůli učení nemohl ani spát. Vše nakonec dopadlo na výbornou a on si hodinu s dětmi velice užíval.

A co nám to všem dalo?

Určitě mnoho! Rodiče své děti viděli v jiném světle a konečně v akci ve škole. Zjistili i chování svých potomků ve škole, v kolektivu apod. Získali nové zkušenosti a jiný podhled na práci učitele. Děti své rodiče zažily poprvé jako učitele a velmi se jim to líbilo. Moc si vážím odvahy a odhodlání všech rodičů. I mně to dalo mnoho.Uurčitě se změnil vztah rodič – učitel, učitel – žák, dítě – rodič. Poznala jsem, co se skrývá v rodičích a jací vlastně jsou. Úžasné pro mě bylo zjištění, že rodiče nikdy nezapomněli žáky motivovat, povzbudit, pomoci jim a jejich práci a píli náležitě zhodnotit a odměnit.

Hravé čtení

Jedním z dlouhodobých projektů školy je projekt „Hravého čtení“, který probíhá od roku 2005 a zaštiťuje ho pí Alena Svobodová. Záměrem projektu je motivovat žáky školy k pravidelnému čtení, k získání vztahu ke knize.

Projekt zahrnuje několik úrovní

Čtení probíhá ve dvojicích babička – dítě, studentka – dítě, žák 9. ročníku – dítě.Následuje reprodukce textu, práce s textem, doplňková činnost jako je ilustrace, kpřečtené pohádce, výroba pohádkové postavičky, origami apod.

Jako první zahájily projekt „čtecí babičky“ (původním záměrem byli i dědečkové, ale ti se nepřidali), které docházejí za žáky naší školy jednou v týdnu. Mezi babičkami převládají bývalé paní učitelky, zapojují se i babičky žáků naší školy.

V roce 2007 začala škola spolupracovat se Střední odbornou školou InterDACT s.r.o. v Mostě a Střední pedagogickou školou v Mostě a vznikly další možnosti jak pracovat s malými čtenáři. Studentky převzaly v počátcích své činnosti systém, který se osvědčil u babiček. Pravidelně docházejí na naši školu a individuálně pracují se žáky nižšího stupně ve školní knihovně. Týdně je zapojeno až 15 žáků. K celoročnímu projektu společného čtení přibyly tematicky zaměřené jednodenní projekty, víkendové spaní ve škole, výjezdní projekty.

Jedním z výjezdních projektů byl projekt Make a connection spojený s pobytem v přírodě ve Smetanově Lhotě u Písku v září roku 2008, kterého se zúčastnili žáci 5. ročníků. Tento týdenní pobyt a program zajistily studentky střední školy InterDACT s. r. o., pod vedením pí učitelky Synkové. Výstupem byla velkoplošná plátna pohádkových postav z pohádky Šípková Růženka, která připravily studentky a která se stala na několik let součástí trvalé výzdoby naší školy.

Následným výjezdním projektem byl projekt Indiánské léto v červnu 2009 v Kokořínském údolí, kde děti tvořily tematické výrobky a hlavní četbou se stala Pocahontas. Tento týdenní pobyt a program zajistila pí asistentka Svobodová. Byl zaměřen na indiánskou tématiku. Děti se studentkami četly ručně vyrobenou knihu Pocahontas. Dále děti vyráběly keramické masky, čelenky, malovaly na kameny, vytvořily indiánský totem, oděv a ozdoby, tomahavky, pletly košíky, vyráběly dřevěné obrázky. V rámci pobytu byly i na výletech. Ukončení probíhalo u indiánského ohně s písněmi a opékáním buřtů.

Tyto výjezdy se pro děti dělaly se záměrem rozvíjet u nich sluchové vnímání, zrakovou percepci, zrakovou i sluchovou paměť. Děti si zde také vyráběly např. trička, růže, pohádkové postavy na prostěradla a další. Dětem i studentkám se výlety velmi líbily.

Ve spolupráci naší školy a SOŠ InterDACT vznikají i charitativní projekty např. v listopadu 2011 „Pomáhám, pomáháš, pomáháme.“ Získané finanční prostředky prodejem výtvarných prací dětí putovaly do Fakultní nemocnice Motol v Praze.

Krátkodobé projekty probíhají v budově školy ve spolupráci se střední školou InterDACT na konkrétní téma, např. Šmoulové nebo strašidla.

V loňském školním roce jsme projekt rozšířili o vybrané žáky 9. ročníků školy a čtení probíhá k oboustranné spokojenosti. Vycházející žáci a začínající čtenáři se vzájemně vyhledávají i během školního týdne a prvňáčci si považují možnosti získat staršího kamaráda ve škole, který jim pomůže nejen radou v případě, že potřebují pomoc.

Čtení probíhá ve dvojicích babička – dítě, studentka – dítě, žák 9. ročníku – dítě, následuje reprodukce textu, práce s textem, doplňková činnost jako je ilustrace k přečtené pohádce, výroba pohádkové postavičky, origami apod.

Během školního roku se tímto způsobem prostřídá v žákovské knihovně na stovky žáků nižšího stupně školy.

Hravé čtení – postřehy „čtecí babičky“ M. Vonáškové

John Ruskin, anglický sociální kritik kdysi řekl: „Četba je doslova rozhovor s lidmi mnohem moudřejšími a zajímavějšími, než jsou ti, s nimiž se můžeme seznamovat kolem sebe.“

Na ZŠ profesora Zdeňka Matějčka, škole pro žáky se specifickými poruchami učení a chování, probíhá již sedmým rokem pod vedením Aleny Svobodové projekt pod názvem „Hravé čtení“. V rámci projektu čtou s dětmi babičky, studentky středních škol a žáci II. stupně základní školy.

Čtení s porozuměním je pro děti s poruchami učení obtížné, proto společná četba zlepšuje jejich vztah ke čtení, obohacuje jejich slovní zásobu, rozvíjí u nich schopnost vyjadřování. Čtení by mělo být definováno jako sociální aktivita, kterou škola podporuje i mimo výuku, má funkční charakter. Dítě čte nejen proto, aby se něco dozvědělo, ale především proto, aby získalo chuť číst dále.

Při práci s takovými žáky jsou nutné motivační přístupy + rozhovor o článku, případně kapitole knihy, jejím autorovi. Je třeba děti stále podněcovat, nešetřit pochvalou, dát jim prostor k vytvoření ilustrací k čtenému textu. Je nutné respektovat individuální zvláštnosti každého čtenáře.

Při čtení obtížných slov je nutné zastavení pro správné přečtení a zvýraznění obsahu neznámého slova tak, aby je dítě pochopilo. Je nutná aktivizace slovní zásoby, procvičování vyprávění na téma související s obsahem textu.

Jelikož jsou děti unavenější (čtení probíhá v odpoledním čase), jejich pozornost ochabuje, využívá se při četbě metoda střídavého čtení, která je mezi dětmi velmi oblíbená. Dítě se střídá v četbě se „svou babičkou, studentkou, kamarádem“. Zpětně je nutné si ověřit, zda dítě četbu sledovalo a pochopilo text.

Na škole prof. Zd. Matějčka je vytvořeno pro čtenáře inspirativní prostředí – informační centrum, jehož součástí je i školní knihovna. Zde si děti ve věkové kategorii (7 – 12 let) dle vlastního výběru mohou vypůjčit knihu, která je zaujala obsahem nebo v počátku třeba jen pěknými ilustracemi.

Myslím si a tak to i cítím, že naše bývalé učitelské působení nám dalo mnoho potřebných zkušeností pro tuto zájmovou a prospěšnou aktivitu.

Zpracovala M. Vonášková

Hravé čtení – postřehy „čtecí babičky“ Mgr. Milady Paluskové

Začnu krátkým vyprávěním. Jsem bývalá učitelka, která pracovala 40 let mezi dětmi. Dětmi, které přišly do první třídy s chutí se naučit číst, psát a počítat. Přišly zvědavé na nové věci. Bylo třeba hodně lásky a trpělivosti od nás učitelů, protože všechny děti nejsou stejné. Ale pro ten pocit a radost, když si děti uměly na konci školního roku přečíst samy své vysvědčení a přečíst knížky, které doma měly, to stálo. Svou práci jsem milovala, a proto mé vrácení mezi děti bylo správné.

Mezi mnoha základními školami v našem městě je Základní škola profesora Zd. Matějčka určena pro děti se specifickými poruchami učení a chování. Učí se zde děti s různými poruchami: čtení, psaní, autistické, děti se špatnou výslovností, ale i s těžkými vadami. A právě těmto dětem se snažíme pomoci.

Je nás šest bývalých učitelek, které chodí jednou za týden do této školy a každá z nás pracuje vždy s jedním žákem. To, co děláme my, babičky, je hravé čtení. Čteme knížku, kterou si každé dítě vybere, vyhledáváme slova nebo věty v textu, malujeme obrázky k jednotlivým částím čteného textu - vše hravou formou. Seznamujeme děti s obrázky známých malířů, dějinami, zeměpisnými pojmy, vyprávíme si. Učitel žákovi a opačně. Také si někdy zazpíváme, jestliže o to žák požádá.

Jsme šťastné, když se dozvíme, že se děti na den s námi těší a chtějí ten den k babičkám na čtení. Radost v dětských očích, když se jim práce povede a jsou chváleny, je pro nás to nejkrásnější. Máme pocit, že ještě můžeme dělat dobrou věc a hlavně, jsme opět mezi dětmi, kterým předáváme své znalosti a v době technických vymožeností probouzíme lásku ke knize, která nyní trochu propadá.

Zpracovala M. Palusková

Zájmová činnost ve škole

Jednotlivé kroužky mají na škole dlouholetou tradici.

Kroužek keramika

Kroužek keramiky probíhá jednou týdně, 90minut pod vedením Mgr. Soni Müllerové

a Mgr. Lenky Umlaufové.

Děti zde rozvíjí výtvarné cítěná a zručnost, jemnou i hrubou motoriku. Probouzí se v nich skrytá fantazie, zlepšuje se soustředěnost a trpělivost, protože se musí každá práce dotáhnout do konce. Pracují různými technikami, vytvářejí různé prostorové práce ve formě postav, zvířátek, domů, svícnů apod. Výrobky se většinou vyrábí k určité události, jako jsou Velikonoce, Vánoce apod. Časem se děti podívají i na profesionály, aby viděly, co vše se dá z hlíny vyrobit.

Každý týden se seznamují s různými technikami a zpracováním keramické hlíny. Jednou vyrábí z plátů, jednou je šňůrkování apod. Při práci používají různé nástroje: špachtle, očka, houby, nože, keramický kruh a další.

Žákům práce s hlínou pomáhá lépe se soustředit, zdokonalovat v této profesi, rozvíjet jemnou motoriku, trpělivost, fantazii, čistotu práce.

Výtvarný kroužek

Do výtvarného kroužku, který se jmenuje „Čarujeme s barvami“, chodí žáci z I. stupně. Cílem zájmového útvaru je motivace dětí nejen k malování a kreslení, jako k možnosti relaxace, ale i k ručním pracím jako takovým. Není důležitý bezchybný výsledek, ale aktivní odpočinek dětí při těchto činnostech a seznámení se s výtvarnými technikami a různým materiálem.

Na začátku školního roku se věnujeme tématu podzimu, vytváříme draky
a hledáme přírodniny, které se v té době dají nasbírat venku a v lese. S přicházející zimou zamrzly a zapadaly sněhem i naše obrázky. Abychom vnesli do našich výtvorů kouzlo Vánoc, použili jsme zlaté, stříbrné a bílé barvy a na čtvrtkách napekli cukroví, nazdobili vánoční stůl a rozkrojili jablíčka. Na všechno dohlížel Ježíšek, který nám také vyrostl pod rukama.

Přišel leden a obloha měla různé barvy, jen té modré bylo málo. Ven se nám nechtělo, tak jsme se rozhodli, že se budeme alespoň dívat z okna. Namalovali jsme si šedo modrou oblohu na čtvrtku a obrázku dali rámeček i se záclonkou, abychom měli pocit, že jsme opravdu doma v teple.

Když se blíží jaro, uklízíme modré a šedé barvy a s radostí připravujeme barvy veselé, teplé, jarní. Pečeme veliké srdcové perníky a perníková vajíčka. Byli bychom rádi, kdyby se k nám přidalo ještě pár kamarádů a mohli jsme mít více obrázků, nebo namalovat nějaký společný. Ttřeba velikou pláž plnou mušlí, hradů z písku, na moři vlny a na nebi slunce, kterým se rozloučíme se školním rokem a odfrčíme na prázdniny.

Angličtina pro 1. ročník

Kroužek angličtiny začal až ve druhém pololetí na základě zájmu rodičů. Z deseti dětí jich do kroužku chodí 7 a je vidět, že se vždy těší na něco nového. Je však důležité, aby si děti zprvu vytvořily k angličtině jako k cizímu jazyku kladný vztah, k čemuž pomohou motivace, oddechové hry, příjemná a srozumitelná konverzace v angličtině s následným překladem. Děti s předstihem ví, co se na kroužku naučíme a co budeme opakovat. Protože jsme teprve začali, máme toho ještě hodně před sebou. Vedle slovíček, jako jsou barvy, zvířátka, členové rodiny aj., se budeme brzy učit počítat, zpívat první písničku a zkoušet odříkávat abecedu.Vše formou hry, písní a lehkých básniček. Budeme si malovat, stříhat, lepit, hrát pexeso, domino a jiné různé hry. Již po měsíci kroužku umí děti několik základních frází.

Cílem této akce je, aby děti nebyly ve druhém ročníku překvapeny z nového předmětu, aby měly vytvořenou základní slovní zásobu a na angličtinu se těšily jako na něco, co je v jejich životě samozřejmé a důležité.

Kroužek Šikovné prstíky

Kroužek „Šikovné prstíky“ je určen pro žáky I. stupně.

Cílem kroužku „Šikovné prstíky“ je osvojení a zdokonalení osobních kompetencí žáků - procvičení jemné motoriky, rozvoj koncentrace pozornosti, osvojení základní práce s PC a jeho obsluhy.

Hlavní náplní kroužku je procvičování prstokladu a orientace na počítačové klávesnici za pomoci programu „STOP klávesnicové negramotnosti“. Noví žáci se učí od první lekce, ostatní pokračují v lekcích navazujících.

Dále je využíván program jako je SMART notebook, malování, Terasoft – Dětský koutek 1 - 4 a OpenOffice Writer.

Krouže probíhá jednou týdně – 60 minut pod vedením Mgr. Lenky Umlaufové v jazykové laboratoři.

Cvičení Bossu

Tato moderní novinka v oblasti sportovního, rehabilitačního, balančního a relaxačního cvičení dorazila i k nám. Poprvé jsme se u nás ve škole setkali s BOSSU ve školním roce 2011/2012.

Bossu je oblíbený systém cvičení určený pro komplexní zpevnění svalů celého těla, který má pozitivní vliv na zdravé držení těla a na fyzickou kondici. Tento typ cvičení je vhodný nejen pro dospělé, ale především pro děti. Je specifický v tom, že se při cvičení zapojují nejen vědomě ovládané svaly, ale i hluboké kosterní a další důležité svalové partie. Cvičení touto hravou, nezáměrně cílenou formou vede nejen k aerobnímu tréninku, ale i k balančnímu a rehabilitačnímu cvičení.

Všech 15 balančních míčů bylo s velkým zájmem a očekáváním obsazeno. Děti si zkoušely různé techniky cvičení, postojů, poskoků i balancí. Nejvíce děti zaujalo balancování na rovné ploše míčů /takzvané imitace na skateboardu/. Tyto míče se také dají použít na různé typy štafetových her, na hry družstev, na vypadávací /domečkové / hry.

Posledním, velmi zajímavým projektem, který s dětmi děláme, je nacvičení taneční sestavy na téma „ Život v pravěku“.

Dramatický kroužek

Během školního roku se na „Dramatickém kroužku“ nacvičují různé typy her, pohádek. Nacvičili jsme např.:

- divadelní hry „Přemysl Oráč“ a „Blaničtí rytíři“

- pro děti naší školy jsme si připravili „Velikonoční pásmo“

- vystoupili jsme v Městském muzeu v Chomutově s pověstí „O domácích skřítcích v Podkrušnohoří“

„Přemysl Oráč a Blaničtí rytíři“

Naše škola se zapojila do celokrajského projektu KOPT – Kultura a umění od první třídy, jehož cílem bylo aktivně zapojit žáky prvního stupně do kulturního života. Agentura Job market s.r.o. v tomto projektu zajišťovala scénu – kulisy, kostýmy, scénáře, hudbu, zvukovou techniku a další servis. Role vypravěče se ujal herec Pavel Trojan.

Naše škola si vybrala dvě historické divadelní hry „Přemysla Oráče“ a „Blanické rytíře“. Nacvičovali jsme od září do listopadu a 1. prosince se žákům prvního stupně povedla zahrát dvě krásná představení.

Velikonoční pásmo

Na Velikonoce se nám podařilo připravit pro žáky naší školy „Velikonoční pásmo“. Velmi musíme pochválit moderátory Lucii Grafnetrovou a Kryštofa Diviše, kteří nás vtipně a velmi krásně a provázeli celým programem.

Pověst „O domácích skřítcích v Podkrušnohoří“

Všichni známe pověsti o domácích skřítcích, kteří žili v domech, kde byli lidé spokojeni a měli se rádi. Žili za dávných časů i tady u nás v Podkrušnohoří. Tyto pověsti nás inspirovaly k napsání scénáře. Nakonec se nám podařilo s touto hrou „O domácích skřítcích v Podkrušnohoří“ vystoupit v Městském muzeu v Chomutově.

Myslíme si, že dramatický kroužek byl pro žáky obrovským přínosem. Žáci se seznámili s pověstmi, vyzkoušeli si role moderátorů, herců a kulisáků. Při přípravě na jednotlivá vystoupení si žáci rozvíjeli paměť, představivost, fantazii, empatii, slovní zásobu a pozornost.

Kroužek se koná jednou týdně - 60 minut pod vedením Mgr. Petry Kozempelová a Pavly Peterkové

Kroužek Zdravé cvičení

Kroužek probíhal v prostorách relaxačního sálku, kde máme k dispozici náčiní, která jsou prospěšná k nápravovým cvičením.

Využíváme tedy gymnastické míče, kde si procvičujeme pánevní dno, protahujeme si záda a využíváme je k cílené relaxaci, při které používáme i relaxační hudbu.

K posílení a zlepšení koordinace využíváme „bossu“. Půlkruhových míčů, na kterých se snažíme zapojení vnitřních stabilizátorů těla a o zlepšení celkové koordinace. Žáci na těchto míčích začínali velmi nejistě, ale při pravidelném používání se nám podařilo nejen na těchto výborných „míčích“ nejen stát, ale provádět další podpůrná cvičení. V současné době využíváme i plochy, která je z druhé strany míče a i zde již máme výsledky hodné pochvaly. Někteří z žáků se nejen dokáží na ploše udržet, ale troufnou si i postavit se na ní ze sedu. Tato balanční pomůcka je vzhledem k výborným výsledkům velmi prospěšná pro zdravý rozvoj žáků.

Cvičení na nestabilních plochách prokládáme cvičením na pohyblivém chodníku a nesmím opomenout ani na cvičení zaměřené na posílení svalového korzetu, na kompenzační cvičení pomáhající nám napravit plochost nohou, případné skoliózy, kulatá záda apod.

Žáci cvičí s nadšením, mají radost z každého zlepšení. Jsou spokojeni, když se jim následující hodinu podaří udělat další krok, na dlouhé cestě k vysoké obtížnosti.

Grafomotorika

Kroužek je přístupný nejen žákům naší školy, ale také široké veřejnosti.

Tuto možnost využívají maminky, kterým není lhostejné, zda jejich dítě bude mít ve škole problém se psaním a tak tento kroužek navštěvují se svými dětmi již v jejich předškolním věku.

Společně s rodiči se děti učí uvolňovat klouby ruky. Učí se orientaci v prostoru, orientaci na ploše a také upevňovat pravolevou orientaci.

Rodiče, většinou maminky, pečlivě vstřebávají informace, které jsou jim poskytovány, naslouchají, jakým způsobem pracovat se svým potomkem a následně doma trénují cviky, které se děti v hodině naučily.

Od houby postupně přecházíme ke špejli, progresu a dostáváme se k peru.

Děti se naučí vnímat prostor, velikost papíru, na kterém právě pracují., orientovat se na něm.

Hravou formou, neustálým opakováním, uvolňováním a procvičováním se snažíme vzbudit v dítěti zájem o samotné psaní. Snažíme se, aby psací náčiní v dítěti nevyvolávalo odpor a nestalo se jen nutným zlem.

V případě, že dítě trpí vadným držením těla, zařazujeme i kompenzační cviky, které nejen tělo uvolní, ale také pomohou ke správnému držení těla a tím i ke zlepšení stability při psaní.

Kroužek Hello English

Kroužek probíhá jednou týdně 60 minut. Je určen pro žáky vyššího stupně.

Je především pro žáky, kteří potřebují při výucde anglického jazyka individuální přístup. Kroužek probíhá v jazykové laboratoři, kde se věnujeme rozvoji slovní zásoby a základní gramatice. Učíme se zvládat základní dovednosti v psané i mluvené podobě a správně číst jednoduché texty. Používáme dvojjazyčný slovník, program Terasoft, pracovní listy s probranou tématikou a krátké poslechy, kde se děti učí reagovat na jednoduché pokyny a otázky. Vyplňujeme jednoduché kvízy, křížovky a hrajeme různé scénky, při kterých žáci získávají dovednosti domluvit se v běžných, každodenních situacích. Kroužek také rozvíjí u žáků kladný vztah k cizímu jazyku a zvyšuje celkovou úroveň vyjadřování.

Počítače mladší žáci

Kroužek PC mladší žáci je určený pro žáky 1. stupně základní školy, probíhá jednou týdně a jedna lekce trvá 60 min.

Cílem je osvojení základních dovedností při práci s počítačem.

V úvodních hodinách probíhá seznámení s pravidly práce na PC, jak se o počítač starat, zásady správného sezení u počítače – tzv. hygiena při práci s PC. Žáci se také dovídají něco málo z historie počítačů.

V dalších hodinách se žáci seznamují se základními pojmy jako je hardware a software, učí se základní části počítače, vstupní a výstupní zařízení, dále základní dovednosti, jako je ovládání myši, psaní na klávesnici atd.

Učí se pracovat v programu Malování a Smart Notebook, kde upravují a vkládají různé obrázky – kliparty, později kopírují a vkládají obrázky z internetu.

Další lekce jsou zaměřeny na úpravu textu v programu Word, a jelikož již umí vkládat a kopírovat obrázky, učí se vytvářet jednoduché referáty na téma např. Můj oblíbený zpěvák/zpěvačka/skupina nebo Moje oblíbené zvíře. Dále vytváří různá přání (Sv. Valentýn, Den matek, vánoční, velikonoční přání) v programu Malování, Smart Notebook nebo Word.

Kroužek PC rozvíjí další stupeň gramotnosti žáků, učí je formulovat své myšlenky písemně. Při práci na PC žáci rozvíjí jemnou motoriku, zrakové vnímání, pozornost a soustředěnost.

Kroužek počítačů pro starší žáky

Proč kroužek navštěvujeme?

Máme rádi techniku, zajímají nás nové trendy v jejím vývoji, chtěli bychom se naučit práci se zajímavými programy. Myslíme si, že jejich znalost nám pomůže i ve studiu na středních školách.

Jak často se scházíme?

Pravidelné schůzky kroužku se odehrávají vždy ve čtvrtek. Sejdeme se ve dvě hodiny a čeká nás dvouhodinová práce, někdy proložená hrou. Na konci schůzky dá paní učitelce někdy dost práce od počítačů nás „utrhnout“, takže se schůzka mnohdy protáhne.

A co naše činnost?

Nejvíc nás každý rok baví vše, co je spojeno s grafikou. Učíme se pracovat s Malováním – to je pro nás základní činnost. Připojujeme práci a malé projekty v programech Zoner Callisto, Cartoonist, Gimp, Gif Animator, Pivot. Vytváříme prezentace a pak s nimi seznamujeme spolužáky za pomoci interaktivní tabule. Vymýšlíme a výtvarně ztvárňujeme pohádky a příběhy, které ozvučíme. Vyrábíme vizitky, plakáty, tangramy, diplomy. Pracujeme také s textovými a tabulkovými editory. Zkoušíme tvořit návrhy webbových stránek.

Chuť do práce nám nechybí, někdy si zahrajeme hry, které nám pomohou rozvíjet postřeh, přesnost, prostorovou orientaci a představivost, nebo nám pomáhají překonávat poruchy učení. Ano, i k tomu může být počítač dobrým pomocníkem. Myslíme si, že pro práci s PC na střední škole získáváme velmi slušné základy, které se nám budou se hodit!

Kroužek vaření

V kroužku vaření se setkávají žáci prvního i druhého stupně – od třetí do deváté třídy. Dochází tu ke spolupráci žáků různých ročníků, jejich vzájemnému poznávání a vytváření vazeb mezi nimi.

Hlavním cílem kroužku je seznámení žáků s pravidly zdravé výživy, zásadami správného stolování a společenského chování na různých akcích, kde je podáváno jídlo a samozřejmě hlavně s plánováním jídelníčku a přípravou jednoduchých jídel.

Děti pracují ve smíšených skupinách, každá se podílí na přípravě určité části menu (předkrmu, polévky, hlavního jídla, salátu či dezertu – podle domluvené skladby jídelníčku). Jídelníček se sestavuje vždy předem se zřetelem na případné alergie a oblíbené pokrmy dětí.

Děti obohacují jídelníček svých spolužáků rodinnými recepty, učí se hledat nová jídla a sestavovat jídelníček pomocí internetu, zapisují si vyzkoušené recepty do svého vlastního receptáře. Děti se často seznámí s pokrmy ze surovin, které v domácím prostředí nepoznaly. Jídla mají často ohlas i v jejich rodinách, kde se děti chlubí nově získanými dovednostmi.

V kroužku vaření se snažíme sledovat i tradice a sváteční zvyky, proto s dětmi vaříme pokrmy, které se objevují na rodinných stolech o Vánocích a Velikonocích (například vánoční perníčky, velikonoční nádivku apod.).

Kroužek je vždy hojně navštěvovaný, jeho organizace je vzhledem k rozdílnému věku dětí, různému stupni jejich obratnosti a pracovních návyků velmi náročná a vyžaduje plné nasazení jeho vedoucích. Kromě chutného jídla je však pro všechny odměnou radost ze společné práce a pocit, že jsme zase zvládli o něco víc.

Kroužek kytara

Kytara patří mezi velmi oblíbené hudební nástroje hlavně pro její univerzální využití – jako klasická kytara i jako folková. Velkou předností je, že hru můžeme doprovázet zpěvem. Každý rok se děti naučí několik nových akordů, rytmů a s nimi i nové písničky. Nenásilně také pronikají do tajů hudební teorie, která je potřebná k porozumění hudebních zákonitostí.

Probíhá zde výuka písní současných kapel i písní ze zpěvníku. Žáci se zde učí základy folkové kytary. Také nacvičují rytmizaci a prstoklad základních akordů. Cílem je se naučit udržet rytmus a postupně přidávat zpěv. Hlavní je radost ze hry a ovládnutí nástroje.

Hra na kytaru rozvíjí u žáků jemnou motoriku a rytmické cítění. Cílem kroužku je naučit žáky hrát na tento hudební nástroj. Žáci by se měli umět sebevědomě prezentovat na veřejnosti.

Žáci vystupují na různých školních besídkách a vernisážích.

Kroužek vede Mgr. Zdenka Kratochvílová.

Zpěv s kytarou

Scházíme se pravidelně jednou za týden, abychom se věnovali našemu oblíbenému zájmu – zpěvu.

Náplní naší práce není jen zpěv písní samotných, ale i tvrdá práce, která se zpěvem souvisí. Pokud máme píseň správně interpretovat, musíme zvládnout přesnou intonaci a rytmus. Vše stojí na dechu, proto se pravidelně věnujeme dechovým cvičením, při rozezpívání trénujeme přesnou intonaci tónů a při rytmických cvičeních si rozvíjíme smysl a cit pro rytmus.

Odměnou za tuto tvrdou práci je nácvik písní. Čerpáme z různých žánrů – folk, filmová hudba, pop, rock. V repertoáru máme jak písně lidové, tak tvorbu současných hudebních interpretů a skupin. Při nácviku využíváme i informačních a komunikačních technologií.

Pokud se nám povede píseň správně zazpívat, máme z toho velkou radost.

Pravidelně se účastníme školních projektů a vystoupení, kde se snažíme tento hřejivý pocit předat i publiku. Důkazem toho, že se nám v tomto směru daří, jsou pochvalné ohlasy z řad rodičů.

Kroužek Hraní na flétnu

Flétna probíhá jedenkrát týdně. Přihlásilo se pět žáků z různých ročníků. Jedna žákyně je pokročilá hráčka, a tak nacvičuje různé lidové písně, i vícehlasé. Ostatní žáci jsou začátečníci. V úvodu se žáci seznamují s hudebním nástrojem, jeho složením, údržbou a stylem nátisku. Učí se dýchání do flétny a vytváření tónu, slabikou dú, dý – šeptem. Součástí každé lekce jsou dechová a motorická cvičení, různé hrátky s flétnou a soutěže. Nejvíce žáky láká měření dlouhého výdechu na čas. V průběhu dvou měsíců se žáci naučí základní držení levé ruky - tón H, A, G. Zvládají jednoduchá cvičení na procvičení druhů a délky not. Postupně hrají různá říkadla a písničku Halí, belí, kde si vyzkouší základní rytmus hraní. Později si žáci osvojí i tóny pravé ruky a s nimi spojená cvičení a písničky.

Kroužek Volejbal

Volejbal probíhá jedenkrát týdně. Činnost je zaměřena na zvládnutí základních prvků této míčové hry a jejích pravidel. Vždy začínáme tělesnou průpravou. Dále pokračujeme procvičováním vždy konkrétního prvku. Žáci se učí podání, příjem, spodní a horní nahrávku a odbití přes síť. Závěr každé lekce je věnován samotné hře volejbalu, ale i ostatním míčovým hrám podle přání dětí.

Kroužek Tanec

Tanec probíhá vždy v pátek. Během jednoho školního roku zvládneme nacvičit tři choreografie. Na začátku nácviku si žáci společně vyberou vhodnou skladbu a poté začneme s nácvikem. Každou lekci přidáváme část tance, až jsme schopni s choreografií vystupovat. Tančili jsme např. na vernisážích a projektových dnech školy.

Zážitkový kroužek

Jak už název napovídá, cílem zážitkového kroužku je získávání spousty nezapomenutelných zážitků, které si žáci odnesou po zakončení povinné školní docházky. Poznávání zajímavých míst, lidí a získávání zkušeností jsou samozřejmostí.

Ve školním roce 2008/2009 se uskutečnil první vodácký kurz na Kamencovém jezeře
a následné splutí Ohře v úseku Karlovy Vary – Hubertus. Tato akce se žákům líbila natolik, že se stala podnětem pro fungování zážitkového kroužku. Kroužek vedly Mgr. Jana Tykalová a Mgr. Lenka Suchardová. Naším cílem bylo nabídnout dětem podobné víkendové akce celoročně. Chtěli jsme, aby děti pobývaly v přírodě, poznávaly své blízké okolí a vyzkoušely si činnosti, které ještě nevykonávaly.

Ve školním roce 2009/2010 jsme podnikli výlety do cisterciáckého kláštera v Oseku, advent jsme oslavili na statku v Podkrušnohorském zooparku, když napadl sníh, lyžovali jsme bobovali a sáňkovali v Bezručově údolí. Za pěkného počasí jsme se věnovali vodácké turistice na Kamencovém jezeře a na Ohři.

Členská základna se postupně rozšiřovala. Ve školním roce 2010/2011 se k nám mimo žáků připojili také jejich rodiče a paní učitelky, některé i se svými rodinami. To nám mnohdy pomohlo vyřešit logistiku celé akce.

V září jsme putovali za rytířem na zříceninu hradu Rýzmburk u Oseka. V plné zbroji tam na nás čekal bývalý žák Filip Brindler v doprovodu krásné hradní paní Terezy Vadlejchové, též bývalé žákyně.

Díky rodičům Mirce a Zdeňkovi Gremlicovým jsme v listopadu shlédli výstavu maket dinosaurů v Teplicích. Také jsme navštívili divadelní představení na koních ve Svinčicích – Sněhurka a sedm trpaslíků.

V zimě jsme sáňkovali, bobovali a běžkovali v Bezručově údolí v Chomutově. Vědomosti o krušnohorských hračkách a dalších tradicích jsme získali během únorového výletu do Oblastního muzea v Chomutově. Z muzea jsme pokračovali na Lesnou, kde jsme se po prohlídce tradičního krušnohorského domu kochali krušnohorskou přírodou.

Na apríla jsme se vypravili do chomutovského zooparku, kde jsme se kromě obdivování a krmení zvířat seznámili s historií a unikátností Kamencového jezera. Průvodkyněmi nám byly žákyně ZŠ Zahradní v Chomutově. Pobyt jsme zakončili sportováním na dětském hřišti.

Vrcholem našich akcí byl květnový výlet na Ohři. V oblíbené půjčovně u pana Sýkory jsme si půjčili tři rafty a sedm kanoí. Do nich se rozmístila naše čtyřicetičlenná výprava. Za krásného počasí jsme dopluli na Hubertus. Na raftech se osvědčily odvážné maminky se svými potomky a na kanoích ještě odvážnější paní učitelky. Na konci plavby nás čekala peřej, kterou jsme též úspěšně zvládli. K dobré náladě přispěl vydatný oběd a po něm následovala cesta vlakem domů.

V následujícím školním roce 2011/2012 se vedení kroužku spolu s Janou Tykalovou ujala také Mgr. Zdeňka Kratochvílová, která vystřídala Mgr. Lenku Suchardovou, která se přestěhovala do jižních Čech. I přes značnou vzdálenost se snaží účastnit se nadále některých akcí zážitkového kroužku.

Celkem v tomto školním roce proběhlo 7 akcí, z toho 6 víkendových a 1 odpolední. Dvakrát jsme procvičovali vodácké dovednosti na Kamencovém jezeře. Šlo o úvodní a závěrečnou akci, kterou jsme pojali jako oslavu Dne dětí s grilováním.

Mezi největší zážitky jistě patří seznámení s lidmi, jejich profesemi a zájmy. V říjnu jsme strávili odpoledne s myslivcem v hájence na Resslu. Dozvěděli jsme se zajímavé informace nejen o místní zvěři, myslivosti a lovu, ale také o vycpávání zvířat.

V březnu měly děti možnost prožít jeden den ve společnosti Sboru dobrovolných hasičů Hory Svaté Kateřiny a prakticky se seznámit s jejich činností. Šikovní svěřenci paní učitelky Petry Hejnové - ukázali dětem simulaci hasičského zásahu při likvidaci požáru. Součástí ukázky byla i štafeta, jedna ze soutěžních disciplín. Děti měly možnost všechny činnosti si vyzkoušet a porovnat svoje dovednosti s dovednostmi malých hasičů.

Jedním ze zážitků, byl zejména pro chlapce, přejezd na hasičskou stanici hasičským vozem. Děti se seznámily s bohatou historií existence sboru, měly možnost nahlédnout do kroniky, prohlédnout si trofeje sboru ze soutěží, osahat si hasičskou výzbroj a vyzkoušet si ochrannou výstroj. Zakončením vydařeného dne byla návštěva rozhledny, střelba ze vzduchovky a společné opékání vuřtů.

Pro děti, které jsou spíše kulturního než sportovního založení, byly uspořádány dva zájezdy. Před vánočními svátky nás manželé Gremlicovi odvezli do Vánočního domu v Karlových Varech. V něm jsme si prohlédli ručně malované ozdoby, andílky, stromečky, světýlka, svíčky a další nádherné dekorace. Vánoční atmosféru jsme nasávali i na kolonádě za zvuku koled. Další akcí, patřící k Vánocům, bylo shlédnutí divadelního představení Mrazík v Docela velkém divadle v Litvínově.

Nejmasovější akcí bylo dobrodružství na hradě Hněvín, kterého se zúčastnilo 24 dětí a někteří rodiče. Děti cestou na hrad načerpaly informace o hradu, které pak použily k sestavení tajenky při stezce odvahy. Také si prohlédli zimní oblohu z hvězdárny a zavzpomínaly na dobu astrologů, protože Hněvín je spjat s osudem Edwarda Kellyho.

V letošním školním roce zatím proběhlo 5 akcí. V září jsme opět navštívili Kamencové jezero. Za krásného počasí zde proběhl kanoistický výcvik a oblíbené grilování vuřtů. Pomáhali nám kolegyně a rodinní příslušníci.

Další akcí, kterou bychom nemohli uskutečnit sami a bez patřičné přípravy, byl zážitkový program Jak žili mniši ve Františkánském klášteře 14 sv. Pomocníků v Kadani. Šlo o prohlídku, na kterou se děti připravovaly podle – learnigového programu Monasterium, aneb nebojte se klášterů, který byl vytvořen v rámci projektu Kulturně historické dědictví a udržitelný rozvoj místních komunit na Katedře dějin a didaktiky dějepisu Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Skupiny dětí měly za úkol zmapovat denní režim mnichů – jejich aktivity v jednotlivých místnostech kláštera. Průvodcem nám byl historik Lukáš Gavenda z Městského muzea v Kadani. Konečné pojetí programu jsme dotvořili společně s archeoložkou Janou Šílovou.

V listopadu jsme navštívili Docela velké divadlo v Litvínově a shlédli představení s názvem „Ať žijí duchové“.

Další kulturní akcí byla návštěva koncertu folkového zpěváka Pavla Žalmana Lohonky v Kulisárně v Chomutově.

Dále jsme navštívili Červený Hrádek, kde jsme navštívili IQ park a prohlédli si zámek. Na Červeném Hrádku byla připravována Mnichovská dohoda, takže jsme si zde procvičili naše znalosti z hodin dějepisu.

Naše výlety se konaly převážně v blízkém okolí města Most. Nebylo to pouze z finančních důvodů, ale i proto, aby žáci lépe poznali region, ve kterém žijí. Výlety měly výraznou poznávací a vzdělávací složku, která se týkala historie regionu, jeho tradic a poznání přírody, hlavně zvířat a ekologických souvislostí.

Také jsme se snažili zvýšit fyzickou zdatnost a obratnost našich dětí. Ty se seznámily s takovými sporty, jako je vodní turistika nebo běh na lyžích. Šlo nám o to, aby děti získaly neobvyklé zážitky, a aby tyto zážitky nebyly samoúčelné.

Rozkopnutý hrnec

Co na našem kroužku můžete zažít?

Na kroužku si zaručeně zlepšíte nebo posílíte dobrou náladu a odnesete si spoustu hezkých zážitků strávených v kolektivu stejně nadšených učitelů a žáků z 1. i 2. stupně naší školy.

Seznámíte se s různými nástroji jako je kytara, klavír, buben, Orfeovy nástroje, boomwrackers, ale také se naučíte využívat další netradiční nástroje – vařečky, hrnce, poklice, lžičky, skleničky, apod. S dětmi si také hrajeme na orchestr, kdy jedno z dětí je kapelník a diriguje zbytek orchestru. Musí být schopen udržet rytmus a dokonale řídit hru orchestru. Při hře se nacvičuje improvizace, rytmus, melodie a dynamika.

V průběhu školního roku se scházíme nejen v odborné učebně HV, ale také v relaxačním sálku, tělocvičně a učebně s interaktivní tabulí. Bubnování spojujeme se zpěvem doprovázeným klavírem, kytarou a pohybovým dopovodem.

Zaměřujeme se hlavně na rytmus, který rozvíjíme a zdokonalujeme hrou na tělo různými rytmickými cvičeními, doplněnými pohybem, zpěvem, dramatizací a hrou na hudební nástroje.

Aktivně se zapojujeme do různých akcí pořádaných školou. Velký úspěch zaznamenáváme každoročně na VŠFS, kde se konají vystoupení při příležitosti vernisáže výtvarných prací žáků naší školy. Zde se s radostí, chutí i nadšením zapojují i přítomní rodiče.

Školní družina

Náplň práce ve školní družině je každoročně přizpůsobena ročnímu období.

Školní družinu navštěvuje 25 žáků z 1. – 4. ročníku na základě vyplnění zápisového lístku. Svou činnost vykonává ve dnech školního vyučování a mimořádně i ve dnech ředitelského volna. Paní vychovatelka se snaží, aby děti v družině nacházely odpočinek, ale i zábavu, která je obohatí. Pomáhá rozvíjet vrozené předpoklady každého dítěte. Činnosti jsou spojeny s prožitkem. Ve školní družině probíhají opakovaně soutěže, diskotéky, zpívání s hudbou, Pohádkový les a další.

Slavíme anglosaský lidový svátek zvaný Halloween. Přijíždějí k nám zástupci z Farmy Klíny, kteří s dětmi vyrábí dřevěnou hračku, svíčky z včelího vosku. Každý rok v prosinci probíhá Mikulášská besídka a vánoční posezení u stromečku. Slavíme svátek Svatého Valentýna, vyrábíme si masky na pohádkový karneval.

Každý měsíc navštěvuje školní družina aquadrom, kde si děti užijí plno legrace.

Velký úspěch u dětí má pravidelné vaření ve školní kuchyňce. Už umíme skořicová slepovaná linecká kolečka, pudinkové řezy, vánoční a velikonoční perníčky, pizzu, slepovaná valentýnská srdíčka, tieamissu, pomerančové košíčky a spoustu dalších dobrot.

Ve školní družině probíhají dny zaměřené na určité téma – Vítání jara – otevírání jarní studánky, Barevný den, Den Země, Den vody, Den otevřených dveří u Hasičského sboru v Mostě, Den matek, Den dopravní výchovy, Den pro mého psa, Den pro mou kočku, Den dětí apod. Veliké oblibě se těší Rozlučkový den, kdy se děti loučí se starým školním rokem.

Dvakrát do roka mají děti možnost s paní vychovatelkou zažít i školu v noci. Ve škole zůstávají v pátek přes noc a tráví sobotu společnými činnostmi ve škole.

Nechybí ani výlety mimo školu, byli jsme např. v botanické zahradě v Teplicích, na Klínech, na zámku v Duchcově. Jezdili jsme do kina 3D do Loun a máme radost, že teď už nám stejný zážitek umožňuje i maxikino Kosmos.

Družina je otevřena denně do 15:30 hod. – pod vedením Marty Skokové.

Školní klub

Školní klub vedou Mgr. Kateřina Basáková (vedoucí klubu) a Pavla Peterková (vychovatelka), byl založen v září 2004 s počtem přibližně 30 žáků (nepravidelná docházka). Školní klub je využíván žáky pro volnočasové aktivity, ale využívají ho i žáci, kteří čekají na zájmové kroužky, odpolední vyučování či Hravé čtení v knihovně.

Součástí týdenní skladby zájmových činností jsou činnosti rekreační, společenskovědní, sportovní a estetickovýchovné.

Celý rok se ve školním klubu vytváří různé výtvarné výrobky, kterými si zdobíme náš školní klub. Pracujeme společně se školní družinou, kdy větší žáci z klubu pomáhají menším kamarádům v družině. Využíváme všechny odborné učebny ve škole, velmi často školní kuchyňku, kde vznikají dobroty dle přání dětí.

Samozřejmě máme i sportovní aktivity. Chodíme do tělocvičny, kde hrajeme různé míčové hry, honičky nebo také florbal či fotbal. Během roku pořádáme turnaje v ping-pongu, florbale. S družinou pořádáme soutěžní odpoledne. Pokudnám to dovoluje počasí, chodíme ven. Často vyrážíme do přírody. V zimním období, když je sníh, chodíme bobovat nebo sáňkovat. Nebojíme se uklidit kolem školy nebo v přírodě, upozornili také na černou skládku nedaleko školy.

Školní klub má, vedle pravidelných zájmových útvarů, mimoškolní aktivity a výlety. S dětmi chodíme na minigolf, bowling, badminton, plavat na aquadrom, navštěvujeme planetárium, kino, Městskou knihovnu v Mostě. Zveme si zajímavé lidi na besedy. Měli jsme tak možnost mluvit i se stíhacím pilotem.

Velmi rády spolupracujeme se školní družinou na tématicky zaměřených dnech, jezdíme také na společné výlety, např. na Ovčí farmu na Klínech.

Všechny společné zážitky zaznamenáváme do kroniky školního klubu.

Děti se zde nikdy nenudí a rády školní klub navštěvují. Jsme velice rády, že školní klub přispívá k tomu, že děti mají různé aktivity a kvalitně tráví svůj volný čas.

Školní časopis

Časopis začal vycházet v roce 2008 původně jako třídní časopis, ale žáci si přáli rozšířit jeho působnost pro celou školu.

Časopis má informační charakter, hodnotí a informuje o akcích školy a úspěších jednotlivců. Vycházejí zde i ankety a naučné články na různá témata.

V současné době tvoří redakci žáci 9. tříd s vyučujícím předmětu Informační a komunikační technologie, případně další žáci a vyučující školy, protože do časopisu může svými články přispívat každý, kdo má zájem.

Název časopisu Devatenáctka vznikl z názvu školy. Protože kromě oficiálního názvu Základní škola profesora Zdeňka Matějčka, je naše škola nazývána 19. ZŠ (v Mostě je 19. základní školou v pořadí).

Časopis je určený pro všechny žáky školy. Na jednu třídu připadá jedno číslo časopisu zdarma. Pokud má někdo zájem si časopis zakoupit, zaplatí symbolickou cenu 5 Kč.

Časopis je měsíčník, vychází v počtu 15 ks (14 tříd + školní klub).

Ukázkové číslo časopisu