„ Nic není dobré nebo špatné. To z toho dělá až naše přemýšlení.“

William Shakespeare

Jsem šťastná. Osud mi umožnil mít tři dcery. Zuzanu, ta se mi narodila v roce 1977, dnes už má své 3 děti. Terezu, která se narodila v roce 1981 a dnes má jednu dceru. A Školičku s narozením v roce 1993. Vypiplat všechny tři životy mi pomáhá manžel a maminka, kterým také i tady moc děkuji.

Když bylo Školičce 15, přirovnávala jsem ji k obrovskému balvanu, který je však již hladký a obroušený. K obrušování došlo vlivem potkávání se s lidmi moudrými, ale i těmi druhými. Myslím, že nejdůležitější je chtít věci dotáhnout až do konce nebo alespoň co nejdále, být precizní, nebýt formální a vždy vidět, že ještě i poslední zrnko lze vylepšit. Také vnímám, že strach dokáže jedince zcela paralyzovat.

Dneska už je té naší „holce“ 20. Má za sebou dětské nemoci, někdy nejistotu, pubertální vzdor, který byl skoro vždy opodstatněný.

Naší 20ti leté „holce“ se říká „devatenáctá“. Je devatenáctá v městě Mostě a kupodivu oblíbenější a obdivovanější více za humny a v zahraničí než doma. Stará se o ni dobrý tým lidí. Většinou s nejlepším svědomím a láskou. Na výsledku jakékoli práce je to vždy vidět. Nutno zvýraznit slovo tým, protože sólista nemá šanci uspět, u naší výstřední „dvacítky“ tím spíš. Přejme si, ať stále dobrý tým, vede naší „dvacítku“ do dospělosti, zralosti i stáří a přitom se všichni radují, mají úsměv na tváři a pak je šance, že naše děti budou ve škole spokojené a šťastné a tudíž i v životě úspěšné.