Také si občas vzpomenete na charismatického, věčně usměvavého staříka? V každodenní péči o své ratolesti si často připomínám jeho laskavý přístup k dětem a musím uznat, že na poli naší dětské psychologie neznám významnějšího odborníka. Zásluhami profesora Matějčka a jeho kolegů totiž získala sociální péče na celospolečenské úrovni jiný náboj. Tento průkopník charity byl úžasný i jako obyčejný člověk, plný lásky k druhým. Jeho neutuchající optimismus spojený s obrovskou pracovitostí, ale zároveň i velkou pokorou, mu vysloužily oblibu snad u každého, s kým se setkal. Letos by býval během několika dalších dní oslavil své pětaosmdesáté narozeniny, a proto vás zvu na malou vzpomínkovou životní pohádku profesora Matějčka.

Dětství a začátek kariéry
Narodil se uvědomělým rodičům na východní Moravě v srpnu 1922 jako starší ze dvou synů. Jeho otec zastával významnou pozici ředitele Státního hřebčína v Kladrubech a o matce se v rozhovorech zmiňuje jako o kultivované a statečné ženě, která svým dětem hodně četla. S bratrem se prý „bili jako koně“, ale zároveň do konce života zůstali nejlepšími přáteli. Celé dětství ho kvůli zdravotním potížím doprovázela hůlka a nepomohly ani čtyři ortopedické operace. Zřejmě byla tato zkušenost s nemocí také zdrojem jeho motivace pro práci s různě postiženými dětmi, nabádáním ke statečnosti a neztrácení naděje. Svými koníčky vzbuzoval v okruhu známých tázavé debaty na téma: Jak je možné, že tak mírumilovný člověk nachází zálibu v honitbě a lovu.

Po maturitě na gymnáziu pracoval u Bati ve Zlíně a na konci války začal studovat Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Bohužel mu studia komplikovaly další zdravotní potíže, ortopedická operace a několikaměsíční rehabilitační pobyt v Tatrách. I kvůli tomu se na přelomu čtyřicátých a padesátých let, kdy se v dohledu rýsovala jeho budoucí kariéra gymnaziálního učitele češtiny, rozhodl pro psychologii v Sociodiagnostickém ústavu. Přestože byla tato organizace během let různě modifikována, aby nepopouzela tehdejší politické mínění, po celou dobu se zaměřovala na komplexní péči o dítě, včetně klinické, psychodiagnostické péče a terapie nejrůznějších poruch a vad.

Psychická deprivace a další pokroky v péči o dítě
Ve spolupráci s panem Langmeierem definovali nový termín „psychická deprivace“ v knize Psychická deprivace v dětském věku, která byla přeložena do několika světových jazyků a získala mezinárodní ohlas. To podnítilo spolupráci s doktorem Kochem na vytváření nového systému péče mimo rodinu a rozvoj osvojení individuální i skupinové výchovy v podobě SOS dětských vesniček. Zároveň se otevřela problematika péče o postižené děti.

Ani vyhrocený příklon Východního bloku ke kolektivní výchově neodradil Matějčka, režiséra Goldbergera a další kolegy od natočení filmu Děti bez lásky. Tento dokument rozvinul obecné povědomí o rodinné péči a nebezpečí kolektivní výchovy. Zasáhl na správných místech nejen u nás, ale i v cizině a podpořil tak mezinárodní spolupráci v několika větvích sociální pediatrie. Matějček dál neúnavně publikoval, přednášel také na půdách zahraničních univerzit, vědeckých a odborných fórech. Obracel se k nejširší veřejnosti, aby se svým typickým optimismem a laskavostí ochotně odpovídal na jakékoli dotazy nebo v rozhovorech. Využíval k tomu všechny sdělovací prostředky.

Další z jeho knižních publikací, která získala světový ohlas, vznikla ve spolupráci s docentem Dytrychem a pojednává o jejich dlouholetém výzkumu nechtěných dětí. Stala se rovněž základním kamenem pro knihu Počátky našeho duševního života, v níž autoři zdůrazňují význam a ovlivňování psychického vývoje plodu už v děloze.

Konečná etapa života
Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy své žáky Matějček motivoval založením Nadace profesora Matějčka na odměnu nejlepších diplomových prací z oblasti vývojové psychologie. Na počátku devadesátých let oficiálně odešel do důchodu, ovšem jeho pracovní nasazení se tím moc nesnížilo. Dokončoval řadu knih a ani jeho jiná populárně naučná činnost neubírala na intenzitě. Vytvářel nové diagnostické nástroje, adaptoval vyšetřovací metody, což vyústilo ve vydání publikace Praxe dětského psychologického poradenství. Matějčkovu činorodost celoživotně podporovala jeho milující žena Jarmila, s níž ve šťastném svazku vychoval tři děti. Zemřel na konci října 2004.

Získaná ocenění
Profesor Matějček byl členem mnoha profesních organizací v Čechách a zahraničí. Za své celoživotní dílo získal několik významných ocenění: Medaili J. E. Purkyně České lékařské společnosti, cenu za výzkum „Distinguished Contribution to Research in Public Policy“ Americké psychologické asociace, „First International Award“ Dyslexia Association v USA, čestný doktorát Univerzity of Saskatchenan v Kanadě, medaili „Za zásluhy“ od prezidenta České republiky, medaili Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR „Za celoživotní tvůrčí pedagogickou činnost“ a cenu Pangea udílenou za mimořádné zásluhy o nápravu věcí lidských.

Výběr z díla
Pokud máte zájem přečíst si nějakou z jeho knih, můžete vybírat například z následujících titulů:

Co děti nejvíc potřebují
Co, kdy a jak ve výchově dětí
Děti, rodina a stres
Dyslexie – specifické poruchy učení
Krizové situace v rodině očima dítěte
Náhradní rodinná péče
Nevlastní rodiče a nevlastní děti
Osvojení a pěstounská péče
Po dobrém nebo po zlém?
Prvních 6 let ve vývoji a výchově dítěte
Rodiče a děti
Rodičům na nejhezčí cestu
Škola rodičů
Vývojové poruchy učení aj.
O svém životě pohádkově vypráví v knize rozhovorů Zdeněk Matějček: Naděje není v kouzlech od autorů J. Jandourka, M. Elblové a H. Chvátalové.